Děda byl romantik

Děda si plánoval veselku s naší babičkou docela dlouho. Chtěl mít všechno pod kontrolou a tak nenechal nic náhodě. Vybíral dokonce i z mnoha zásnubních prstenů a to už rok dopředu. Prý musí babičku nejdříve znovu požádat a až pak může být veselka. Babička to také prožívala a na oba byl neskutečně krásný pohled, jakoby se do sebe znovu, po tolika letech zamilovali. Měla jsem je oba moc ráda a přála si být na tom stejně.

Byl první a poslední

Když je něco poprvé, může to být i naposled. Nebo také nemusí a to je na tom to krásně neznámé. Já si ve svých osmnácti letech přála poznat muže, se kterým zestárnu, který mně bude milovat, s kterým prostě strávím celý život. Dala bych mu úplně všechno, ale to se nepovedlo. Spíš to bylo tak, že on mi všechno vzal a ještě mi neskutečně ublížil. Vůbec ne tím, že zahodil svůj prstýnek do septiku, ale tím, že se úplně vykašlal na naše děti.