Jsou tlouštíci optimisté?

O silných lidech se tvrdívá, že jsou pohodáři. Co myslíte, máte pár kilo navíc a stojíte proto vždy tzv. nad věcí?

Nosíte-li sami pár přebytečných kilogramů, dobře víte, že lidé trpící nadváhou nejsou v zásadě jiní než ostatní. Jsou stejní nerváci či kliďasové jako ti, co jsou štíhlí a nikdy v životě se neprali s žádnými faldíky. Záleží tedy skutečně jen na tom, do jaké míry berete svou nadváhu jako handicap a nakolik vás omezuje v běžném životě. Najde se jen málo žen, kterým nadváha nevadí, dokázaly se s ní ztotožnit a dokonce tvrdí, že je jakousi součástí jejich image. Podle posledního výzkumu je jich jen 11 procent! Pro drtivou většinu z nás, tzv. prostorově výraznějších, znamená přibývající počet nadbytečných kilogramů i narůstající kopu omezujících problémů.

Záleží na tom, jak se vnímáte

Tloušťka nám překáží při různých společenských či pohybových aktivitách, brzy si připadáme nemožné a zlobíme se samy na sebe. Tělesný vzhled je podle psychologů úzce spojen se sebevědomím. To klesá s větším počtem situací, ve kterých si připadáme jako outsideři. Proto navzdory zažitým tvrzením
o spokojených tlouštících, mají lidé s nadváhou sklon k depresím a stavům úzkosti. Čím si připadáme hůře, tím více sledujeme svou postavu a tím více nám připadá strašná. „Strach má velké oči,“ říká staré, staletími ověřené, rčení. U obézních platí beze zbytku. Čím více se obíráme svými nedostatky, tím větší nám připadají.

Ženy, kterým se nedaří hubnout, se velmi často snaží na všech oslavách, firemních večírcích či návštěvách nepřiměřeně omezovat v jídle. Tolik se však soustředí na to, aby si na ně ostatní neukazovaly prstem, že jedí (a nedali tak najevo, že jsou silné), že z celé společenské akce nic nemají. Ba naopak – bývají podrážděné, nejisté a nedokáží se bavit. Některé z nich se dokonce časem raději izolují a potichu doma nad talířem dobrot strádají. Ty druhé se rozhodnou rychle zhubnout a začnou držet tvrdé diety a hladovět.

 Rychlé hubnutí je zdrojem potíží

Zprvu jsou spokojené, protože kila jdou dolů. Brzy je však všechno jinak – nedostatek jídla a tím i potřebných živin totiž s sebou přináší vážné psychické problémy: špatnou náladu, deprese, neustálé myšlenky na jídlo (touha se střídá s opovržením), poruchy soustředění a konflikty s nejbližším okolím. Naprosto nevyhnutelně tedy přichází otázka: být obézní je pro psychiku špatné a snažit se s tím něco udělat také – co tedy s tím?

Zkušení psychologové tvrdí, že první, co lze udělat, je naučit se mít rády samy sebe – i s těmi strašnými kilogramy navíc. Nebát se svých faldíků a překonat strach z toho, co se stane, když půjde,e s kamarádkou do restaurace, neudržíme chuť na uzdě a prostě se přejíme. Nebát se společných večeří s rodinou a nestěžovat si neustále před partnery na to, jak hrozně vypadáte. Každá životní změna je dlouhým procesem, hubnutí také. Buďme proto trpělivé a neřiďme se žádnými extrémy. Změna životního stylu je vždy úspěšnější, probíhá-li pomalu, s dobrou náladou a hlavně s podporou přátel a rodiny.